Naše škola

Po rozpadu SSSR se desítky tisíc Arménů žijících v Arménii a dalších zemích bývalého Sovětského svazu rozhodly přestěhovat do střední a východní Evropy. Pro mnohé z nich byla Česká republika pouhou přestupní stanicí na cestě do západní Evropy, avšak někteří museli zůstat a mnozí z nich nezískali povolení k pobytu a k práci.

Počet členů arménské komunity v Praze se stále mění  –  některým se podařilo přestěhovat se na Západ, někteří se vrátili do Arménie. Mnozí z Arménů, kteří zůstali v České republice, si na denní chléb vydělává prací na staveništích, z některých jsou úspěšní podnikatelé, vědci, umělci či sportovci známí po celé Evropě.
S myšlenkou vytvořit arménskou sobotní školu v Praze přišli v roce 1996 někteří aktivní členové. V únoru 1997 zahájila škola svoji činnost za pomoci zakladatelů-učitelů Armena Koloyana, Ally Yesayan a Karine Paryan.
K bývalým učitelům patřili i Siranuysh Tonyan, Ruzanna Aghajanyan, Siranuysh Mkrtchyan, Mariam Gharibyan, Anzhela Dadayan, Lusine Zadoyan, Gayane Melkonyan.
Pilířem naší školy je již dvě desetiletí naše nejlepší učitelka Larisa Grigoryan, která je nejlepším příkladem oddanosti vzdělávání. I dnes náse paní Larisa, skutečná skvělá a milá maminka, navštěvuje, účastní se školních i komunitních akcí a všem nám pomáhá důležitými radami.

Škola pravidelně dostává učebnice z Arménie, za což vděčíme ministerstvu diaspory a ministerstvu školství, vědy, sportu a kultury.

Škola vděčí také Velvyslanectví RA v ČR, které nás neustále podporuje, spolupracuje a účastní se školních akcí. V tomto ohledu vyjadřujeme naši vděčnost panum Ashotovi Voskanyanovi, Tigranu Seyranyanovi a Ashotovi Aleksanyanovi.

V počátcích byla pro školu neocenitelnou pomocí podpora přátel arménské komunity a prominentních českých vědců a lingvistů Václava Černého a Bohumila Palka. Díky jejich nesobecké intervenci se Karlova univerzita, přední česká vysoká škola, uvolila poskytnout Arménské sobotní škole čtyři učebny ve své budově v Celetné ul. 20.
Kromě toho umožnila, aby škola mohla dvakrát ročně, v lednu a květnu, uspořádat tradiční představení u příletosti oslav Vánoc a Dne první republiky.

Hlavním a jediným cílem naší školy je zachování národní identity arménských dětí žijících v Praze. Proto vyučujeme pouze arménský jazyk, literaturu a dějepis. Naši studenti se také učí národní písně a tance.
Většina dětí pochází z arménských rodin usazených v Praze a navštěvuje české školy. Víme, že při hrách venku, doma a dokonce i v Arménské sobotní škole začíná mnoho našich dětí bezděčně mluvit česky.
To je jev typický pro všechny komunity žijící v zahraničí. Psychologové potvrzují, že dítě si rychle osvojí místní jazyk, protože je to jazyk jeho vrstevníků a jeho učitelů.

Každý rodič má radost, učí-li se jeho dítě cizímu jazyku, ale zároveň si smutně uvědomuje, že rodný jazyk je postupně tímto cizím jazykem vytěsňován. A právě proto jsme jako motto Sobotní školy arménské komunity v Praze zvolili verš ze známé básně arménského spisovatele a básníka Khachika Dashtentse“

„Mnoho jazyků kolem nás – archaických i moderních,

Lidé kolem nás používají cizí řeč,

Mluvme arménsky, bratře.“